Obnovitelné zdroje energie jsou definovány podle zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie:
„ Obnovitelnými zdroji se rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu.“
Využívání obnovitelných zdrojů energie sahá již do dávné historie. Jedním z prvních počinů využití bylo získávání tepelné energie při spalování dřeva. Později bylo vynalezeno vodní kolo, které bylo využívané pro jako zdroj mechanické práce pro roztáčení například mlýnských kamenů nebe pily. Tak byla využívána energie vody. Energie větru zaznamenala své využití také pro mletí obilovin v podobě větrného mlýnu.
S rostoucí populací a technickým rozvojem rostly i nároky na energie. Následně na to byly vyvíjeny jednotlivé formy obnovitelných zdrojů nezávisle na sobě.